Kde celou tu dobu byla? Kdo se o ni staral? Proč se teď vrátila? A proč se náhle její matka chová tak podivně? Policie i otec čekají na odpověď, ale Layla mlčí. A když konečně promluví, její slova nejenže nic nevysvětlují, ale činí záhadu ještě větší...
„Musíme si na to zvyknout, na nejdůležitějších křižovatkách
naší životní cesty nejsou semafory.“
Ernest Hemingway
Dnes jsem jedním dechem dočetla tuto nádhernou knihu a něco vám o ní povím.
Jak nám anotace napovídá, psycholog, člověk, jenž pomáhá druhým dostat se z nějaké
bezvýchodné situace, otřesného zážitku, se sám stane člověkem, který potřebuje
pomoci.
Vždycky mě zajímalo, jak je možné, že se rodiče, manželé po podobné
katastrofě odcizí. Chápu, že každý se s tím vypořádá po svém, někdo se
uzavře, jiný pracuje ve dne v noci, ale kdo jiný by jim měl být oporou,
než oni dva, kteří se milují, rozhodli se život žít společně, v dobrém i
zlém? Neumím posoudit, zda se jeden před druhým cítí viní nebo naopak, viní
toho druhého z páru a kvůli tomu se přes to nedokážou přenést, jen mi to přijde poněkud paradoxní. Dost o mých úvahách, zpět ke knize.
Na začátku každé kapitoly je citát, to mě moc bavilo. Vztahuje se k situaci, kterou právě v knížce prožíváme a výběr se opravdu povedl. Za mě se jedná rozhodně o příjemné zpestření a poskytnutí moudrosti.
Na druhou stranu titulky bulvárních plátků a to jak je prezentováno
vzpomínání Alyson, která „zkráceně“ převypráví svých posledních pár let Markovi - celý
obsah by se dal shrnout do pár vět, tahle forma mi přišla zbytečná a roztahaná
do několika stránek, přitom se tam opakovaly tytéž informace dokola. Až později jsem pochopila, jak důležitou roli v knize Alyson má, ale stejně, stojím si za tím, že ta forma se úplně nepovedla.
Řekla bych, že jsem čtenář s dobře vyvinutým šestým smyslem, ale závěr této knihy mě úplně odrovnal. Měla jsem připravených několik scénářů, jak by to asi mohlo být, ale ten skutečný mě nenapadl ani okrajově. Opravdové překvapení, doják a opět jsem potěšena. V první chvíli jsem si sice říkala, COŽE?? Tak to nemůže být, to je nesmysl, ale později mi to přišlo naprosto geniální.
„Nejhůře jsme proti utrpení chráněni, když milujeme.“
A na konec, epilog mě dojal.
Knihu rozhodně doporučuji, i když jsem od ní mnoho nečekala, pocity z ní mám rozhodně příjemné. Nechtěla jsem psát spoilery, takže pokud někdo z vás knihu četl, ráda si o ní poklábosím. =)
vypadá to velice dobře :)
OdpovědětVymazatStaymind
Určitě si přečti a dej vědět, jestli se ti taky tak líbila. =)
VymazatCetla jsem, neskutecne skvela kniha!
OdpovědětVymazatwww.thepearlsofmylife.blogspot.cz
Hlavně ten konec, byl opravdu nečekaný. Děkuji ;)
VymazatVypadá zajímavě, přidávám na seznam :)
OdpovědětVymazatDej pak vědět, jak se ti líbila ;)
Vymazat