sobota 22. srpna 2015

Protože tě miluji / Guillaume Musso

Anotace: Jednoho dne se v losangeleském obchodním středisku ztratí pětiletá Layla, dcera úspěšného psychologa Marka Hathawaye a známé houslistky Nicole. Marně po ní pátrá policie i zoufalí rodiče. Nikdo je nekontaktuje, nikdo nežádá výkupné. Mark celou situaci neunese - odejde od své ženy, opustí zavedenou praxi a přestane se stýkat i se svým nejlepším kamarádem Connorem McCoyem. Propadne se až na dno společnosti, mezi bezdomovce, narkomany a prostitutky. Pět let žije Mark na ulici a doufá, že dcerku přece jen najdou. A pak se dívenka nečekaně objeví na stejném místě, odkud zmizela. 

Kde celou tu dobu byla? Kdo se o ni staral? Proč se teď vrátila? A proč se náhle její matka chová tak podivně? Policie i otec čekají na odpověď, ale Layla mlčí. A když konečně promluví, její slova nejenže nic nevysvětlují, ale činí záhadu ještě větší...



„Musíme si na to zvyknout, na nejdůležitějších křižovatkách naší životní cesty nejsou semafory.“
Ernest Hemingway

Dnes jsem jedním dechem dočetla tuto nádhernou knihu a něco vám o ní povím.
Jak nám anotace napovídá, psycholog, člověk, jenž pomáhá druhým dostat se z nějaké bezvýchodné situace, otřesného zážitku, se sám stane člověkem, který potřebuje pomoci.

Vždycky mě zajímalo, jak je možné, že se rodiče, manželé po podobné katastrofě odcizí. Chápu, že každý se s tím vypořádá po svém, někdo se uzavře, jiný pracuje ve dne v noci, ale kdo jiný by jim měl být oporou, než oni dva, kteří se milují, rozhodli se život žít společně, v dobrém i zlém? Neumím posoudit, zda se jeden před druhým cítí viní nebo naopak, viní toho druhého z páru a kvůli tomu se přes to nedokážou přenést, jen mi to přijde poněkud paradoxní. Dost o mých úvahách, zpět ke knize.

Na začátku každé kapitoly je citát, to mě moc bavilo. Vztahuje se k situaci, kterou právě v knížce prožíváme a výběr se opravdu povedl. Za mě se jedná rozhodně o příjemné zpestření a poskytnutí moudrosti.

Na druhou stranu titulky bulvárních plátků a to jak je prezentováno vzpomínání Alyson, která „zkráceně“ převypráví svých posledních pár let Markovi - celý obsah by se dal shrnout do pár vět, tahle forma mi přišla zbytečná a roztahaná do několika stránek, přitom se tam opakovaly tytéž informace dokola. Až později jsem pochopila, jak důležitou roli v knize Alyson má, ale stejně, stojím si za tím, že ta forma se úplně nepovedla.

Řekla bych, že jsem čtenář s dobře vyvinutým šestým smyslem, ale závěr této knihy mě úplně odrovnal. Měla jsem připravených několik scénářů, jak by to asi mohlo být, ale ten skutečný mě nenapadl ani okrajově. Opravdové překvapení, doják a opět jsem potěšena. V první chvíli jsem si sice říkala, COŽE?? Tak to nemůže být, to je nesmysl, ale později mi to přišlo naprosto geniální.

„Nejhůře jsme proti utrpení chráněni, když milujeme.“
Sigmund Freud 

A na konec, epilog mě dojal.

Knihu rozhodně doporučuji, i když jsem od ní mnoho nečekala, pocity z ní mám rozhodně příjemné. Nechtěla jsem psát spoilery, takže pokud někdo z vás knihu četl, ráda si o ní poklábosím. =)

Hodnocení: *****





6 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. Určitě si přečti a dej vědět, jestli se ti taky tak líbila. =)

      Vymazat
  2. Cetla jsem, neskutecne skvela kniha!
    www.thepearlsofmylife.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavně ten konec, byl opravdu nečekaný. Děkuji ;)

      Vymazat
  3. Vypadá zajímavě, přidávám na seznam :)

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda za jakékoliv připomínky, dobré i špatné, pokud budou psané se slušností. =)



blogger template by lovebird